Home » Z cest a cestiček » Severokarpatská rally

Severokarpatská rally

Cestopis o motocestěDSCN0142 - kopie
Účastníci: 1 magor
1x Yamaha TDM850 – 3VD
4 dny a 3 noci
2993 km

Video na konci !!!

Poprvé vyšlo na www.motorkari.cz

Den nultý – balení

Už od jara, kdy jsem po xx (23) letech sednul zase na motorku, jsem si pohrával s myšlenkou vypadnou a udělat na mašině nějaký ten hezký okruh. Kam ale vyrazit – Slovensko – nádherná země, domluvím se tam, hory a dobří lidé kde to trochu znám, nebo Polsko? Je mi hanba, že jsem tam ještě pořádně nebyl. Co teprve Ukrajina? Zbojnická Koločava, bývalé Československé území, kdo z motorkářů nedojel na Koločavu jako by nebyl, že … Ale když tak brouzdám po gůgl maps a vidím ty nádherné kličky v Rumunsku, joj to je krása a motorkářský ráj.

Měl jsem dovolenou – času ubývalo, dovolená se krátila a já stále doma. Problém byl skloubit čas s rodinou a můj. Nakonec tedy vyrážíme v neděli na Šumavu. Na autě jsou 4 kola (nejstarší syn si vydělává na svoji první motorku a tak zůstal doma. Už má doma Hondu NSR 125R – pozn. autora) Šumava je krásná, v pondělí objedeme autem Lipno přes D a A (navštivte městečko Waldkirchrchen!),  v úterý dáme výlet na 60 km na kole – 800 metrů výškových, návrat za tmy (tatík blbě odbočil 😉 –  chudák dcerka – bylo toho na ni dost. Ve středu se vracíme domů. Cestou vyzvednout motorkářské kalhoty – děkuji Eurocycles za vyřízení reklamace, na rychlo koupit nějaké tyčinky, pár čínských polívek – jo ještě zlobí mobil tak šup do elektra a 10 minut před zavíračkou koupit nejlevnější foťák.

Děkuji své úžasné ženě, která mě poradila si dovolenou včas prodloužit o den, do pondělí, mám tedy 5 dnů k dispozici. No ve středu o 19 hodině jsme ze Šumavy doma, o půlnoci mám vyměněný olej, nabaleno do kufrů a přivázáno na motorku. Ještě zkušební jízda 4km na benzinku, napustíme do plna a šup do postýlky. Ráno den D jedeme.

Pro motorkové analfabety: Následující tři fotografie zobrazují takzvaně nabalenou motorku, konrétně Yamaha TDM 850 – první verze

DSCN0015-001

Yamaha TDM 850

DSCN0012

Nabaleno, po výměně oleje, natankováno

DSCN0016

Připraven

Den 1.

Ráno vyrážím beze spěchu, až kolem 8:00, není to kam honit, foťák jsem si koupil večer a i vše ostatní snad jakž tak mám. Kromě mapy a GPS, ale to jsou věci pro sraby, že, my staří vandráci jsme nic takovýho nikdy neměly. Jedeme (tedy já a moje jamaha).

I když lákadel je spousty, odhoddlání jasné, rychlý přesun na hranice po ose Nymburk-Hradec Králové – Olomouc, u Litevele polknout slynu a neubrat plyn, kolem Holomóca po Déčku a šup na Hranice, jedu to přes Rožnov. V Rožnově dokupuji stanové kolíky – na které jsem zapomněl, dám si jednu zmrzku a šplhám nahoru do Beskyd. Na hranicích udělám krátkou zastávka a první fotky, přeci jen tu svoji holku červenou beru poprvé někam dál.

DSCN0020-001

Vítající Beskydy

DSCN0022-001

Hranice Česko – Slovenská

 

Beskydy mě vítají jako málokdy, ideální teplota, modré nebe, sem tam mráček, dokonalost. Už se těším na Slovensko, stále nejsem rozhodnut, zda to valit přímo na Poprad, a nebo si jestli zajet na Banskou Bystricu. No sedlo Malý Šturec (890mnm) si pamatuju jako hodně zajímavé a nedá mi to. Jedu přes Martin (udělám fotku kasáren) a za Turčianskýma Teplicema u poslední pumpy kafe, krátký pozdrav s klukem co jsem ho předjížděl u Mochova (jel pomaleji, protože čekal na osobák, jinak byl rychlejší) a do kopečků. Cestu nahoru mi trochu zkalil náklaďák co se my vysypal na cca 1 km náklad bahna na silnici, takže na horu to šlo pomaluje a užil jsem si až cestu dolů. Kdo sem jedete, větší srandu užijete směrem od Bystrice (Harmance) , ale cesta nahoru i dolů skvělá.

Sedlo přes Velkou Fatru

Sedlo přes Velkou Fatru

Sedlo přes Velkou Fatru

Sedlo přes Velkou Fatru

Banské Bystrici se vyhýbám a jedu směr Brezno, Poprad, přes sedlo Čertovica (1213mnm). Sedlo Je výborné, z druhé strany o kousek lepší, povrch dobrý. Tady si konečně užívám zatáček ve stoupání.

DSCN0040-001DSCN0041-001DSCN0042DSCN0044DSCN0046

Po občerstvení klobáskou a kofolou sjíždím dolů – mezi Tatry. Jsem rád, že se nad nimi neblýská, bratia ma nebily, ani nezastavili a tak přepínám do módu žer kilometry a jedu na východ bez zastávek.

DSCN0047

Cesta mezi Tatrami – mohutnost toho masivu mě vždy a znovu ohromí

Od Popradu už opět používám dálniční úseky a jen prodlužující stín mě trápí. No uvažoval jsem o spaní kousek od Hranic s Ukrajinou, nejspíš v kempu Snina, ale u Prešova se smráká a je jasné, že to bez tmy nepůjde. Nakonec mi policajti i lidé poradili ať zajedu na nádrž Domaša, kde se prý dá kempovat. Ve 22 hodin už jsem zaparkován na břehu – není to kemp, ale otevřené táboření „na pláži“ hospůdky otevřené, jde se na jedno pivko. Stan nerozbaluju, hodím se na karimatku a jen přes sebe hodím stanovou celtu – ráno bude velká rosa, to je zřejmé, ale jinak se stan přijde zbyteččný. Usínám pod zářivýma hvězdama na černé obloze, pohled, který si do okruhu 100 km od Prahy neužijete. Světelného smogu je tu minimum.

Zátoka na Domaše a první červánky

DSCN0054 DSCN0059

Dnes najeto 743 km

Itinerář: Silnice č. 11, od Hradce po 35 (E442 )také R35, Na Slovensku se mění 35 na 18 stále jako E442, Po 18 (E50) až do Žiliny, Martin, T. Teplice po 65, a za Teplicemi do leva na 14, B.Bystrica na 66 směr Brezno a Poprad později na 72 směr Poprad, potom zpět na E50 Poprad, Prešov, popřípadě po D1, Do Prešova (stále jako 18) a u Vranov nad Topĺou) na 15 na Domašu.

2. den

Jsem vzhůru o páté, v šest mám sbaleno a kávu v bříšku, jedeme (tedy já a moje jamaha) na sever – Polsko – Bješčady (Bieszczadzki Park Narodowy), víte, že se sem v sedmdesátých letech odstěhovalo z Čech několik rodin a založili zde české vesnice ? (Více třeba tady) Ráno byla docela zima ale člověk se rychle probudil. Prvních pár zatáček jsem tu projížděl jak SS na motorce se sajdkou… Tady jsem taky potkal nejkrásnější vyjeté koleje, výška 25-30 cm (nekecám – spíš ubírám) ale po celém Slovensku se usilovně opravuje – stejně jako Polsku. Mimochodem, trasa Martin – T.Teplice, to byl taky masakr, celá cesta vyfrézovaná, jezdilo se na střídačku jedním pruhem… Mňamka.
No, ale než jsem to dopsal už jsem u Dukly, pro mladší ročníky, to je bojiště 2. Světové války. Tady v těch horách tekly potoky krve a dodnes tu najdete spoustu pozůstatků a munice po lesích. Minul jsem pomník se zaklesnutými tanky (ten tedy uvidím příště) a tak přikládám jen hlavní památník, T34/85 a německý vojenský hřbitov (pro mladší ročníky – tehdy jsme bojovali proti Němcům, byli jsme Československo, ale Slováci byli formálně na Německé straně (odpojili se a po válce zase připojili), za války ale povstali proti Německu a tak dále … – máte dávat pozor při dějepisu).

DSCN0067-001

Hřbitov německých vojáků

DSCN0066-001

„Kniha mrtvých“

DSCN0072-001 DSCN0068DSCN0070

Sjíždím do Polska a hned na druhé vpravo . Silnice 897 řadím mezi nejhezčí úseky. Krajina jen mírně vlnitá, silnice se kroutí tak akorát, provoz minimální a povrch špičkový. Krásná pohodová jízda, která se mi líbí i dál až na to, že směrem k trojmezí sílí i provoz a turistický ruch. Zajíždím až na konec, dál na jihovýchod to v Polsku už nejde, leda pěšky. Kolem jsou nádherné kopce s výškou kolem 1400mnm, spousta možností na zastavení a občerstvení, koupi kozích sýrů. Nejpohodovější úsek cesty.

DSCN0086 DSCN0076 DSCN0077

Přechod z Ukrajiny jsem – byť v poledne zvládl do hodiny. Celníci přiměření, ukrajinská pasovka byla veselá, něco mi žvatlala, prd vím co, nabídnu angličtinu, opakuje něco ukrajinsky, ruštinu, opakuje něco ukrajinsk, slovenštinu, opakuje něco ukrajinsky …  za mnou mi to Ukrajinci už překládají: Je moje motorka poprvé na Ukrajině? Odpovídám Yes, opakuje něco ukrajinsky, Da – opakuje něco ukrajinsky … Ano, kluci za mnou to křičí v ukrajinštině, ale bába metá blesky, že na Ukrajině se mluví Ukrajinsky a nijak jinak. To už se za mnou směje i pan farář, co čeká ve frontě. Zpestření odbyto, razítka v pasu, fotka u cedule jedem…

DSCN0092 DSCN0116 DSCN0093-001
No hned zase brzdím a zjišťuji, že jsem fakt v jiném světě, rozhoduji se ušetřit 100 km a vybírám si silnici I. třídy H-13 směr Užhorod, s tím že na Koločavu odbočím u trojmezí. Tuhle kravinu prosím nedělejte a NIKDY !!!! opakuji NIKDY nejezděte po severní částri H-13. Myslím že jde o silnici duchů, asfalt není, jen štěrk a díry a prach. Úsek cca 65km jedu přes 4 hodiny, stupeň 3 jsem nepoužil. Nezabloudíte, není kam odbočit, takže strach o navigaci nemáte. Jo málem bych zapoměl, včera večer jsem v Prešově vyměkl a koupil mapu Střední evropy 1:750.00. Jsem asi už starší a srab. Ani se mi tenhle horor nechce rozvádět, nakonec se rozhoduji vzdát Koločavu a to i přes to, že od přejezdu na zakarpatskou oblast už silnice připomíná naši 4. Třídu u JZD. A taky jsem si projel svůj první checkpoint v životě. Kalšnikov zblízka taky nevídáte denně.
Od Užoku už se dá zase jet relativně normálně, použijete i 5-ku. Ale zpoždění je nabráno a způsobí i druhou navigační chybu.
Ukrajinou už jedu bez problému přes Užhorod až do Mukačeva, kde se rozhodnu přespat, původně jsem chtěl jet až do Chustu, ale potřeboval jsem si oddechnout. Přespávám za 280hřiven (304Kč odečteno Mastercardem) v Hotelu InTurist – čisto, pohodlí, levné. Sprcha a spát.
Mukačevská perlička – ve středu města je klasický chrám s pozlacenýma kupolema. Když jsem hledal, kde bych hlavu složil, minul jsem ho asi pětkrát a pokaždé si řekl, ráno si tě v super světle nafotím. No jak to říct, ráno jsem město projel asi 3x a ten chrám, velký a zdálky viditelný tam prostě nebyl. Asi ho schovali, nebo podlehl směrnici EU o autorství panoramatu – takže jeho fotku – nemám. Rozhodně to nemohlo být tím, že jsem já bl…..

DSCN0104DSCN0097DSCN0120

Itinerář: na sever po č. 15 u Svidníku na 73(E371), V Polsku po 897, 896, 84 na hranice UA Ukrajina: odbočení směr a pak stále po H-13, M-06 do Mukačeva

Najeto 552

Den 3

Ráno to začalo nevině, chvilku jsem hledal kostel, který schovali, a pak vyrazil směr Rumunsko. A tady jsem nabral další zpoždění, protože na mapě byli blbě značené přechody. Do Rumunska jsem tedy vstoupil ne u hor, ale u Maďarských hranic. Silnice k hranicím zůstali věrné odkazu ze včerejška, a měl jsem i krátkou šotolino-štěrkovou 5km dlouhou vložku.
Tady jsem u sebe objevil nevídanou sympatii k Evropské unii, a těšil jsem se domů, do Rumunska, do Evropy …
A svět se změní pouhou čarou na zemi
Hraniční kontrolu jsme měl za sebou za 20 minut, kluci z obou zemí víc zajímala moje motorka, než možnost, že bych měl v kufrech pod trenkama kilo kokainu, nebo schovaný tank.
Vjezd do Rumunska byl jako vjezd do nového světa – silnice čistá rovná, nová, křižovatky jasně a logicky značené, dopravní značení, že by se snad jelo jet i na jedno voko. První rozdíl bylo tempo jízdy. Jako spořádaný hoch jedu ve vesnici pade, matně si vybavuji jeden z cestopisů, že budu zdržovat, tak tedy mírně přidám, když mě předjedou první dvě-tři auta – zvedám rychlost k 80 km/h a v tom mě předjel náklaďák, tak si říkám – jiný kraj, jiný mrav a od té chvíle jezdím zhruba stejně rychle, jako auta okolo mě (tedy zhruba 80 v obci a 120 mimo).
Rumunsko jsem si zamiloval na první pohled, a to jsem do něj najel na rovině. Občas vás zdrží koňský povoz (pozor – ty v noci nesvítí !) ale jezdí se tu velmi dobře. Profrčím první větší město – Baia Mare a hrnu se do hor… a hned zpátky protože silnice 18 je v opravě a 30 km jedu po objížďce. Cesta v opravě nebo nová, střídá se to, ale jede se i tak vcelku dobře, po překročení předělu už je cesta ok.

DSCN0132 DSCN0133 DSCN0134

Pokračování po silnici 18 pomalu stoupám. Přemýšlím, že ke svému hlavnímu cíl – sedlu Pasul Prislop – 1460mnm se možná nedostanu, měl jsem ho vyhlídnutu na google maps, ale nepamatoval si, na které je silnici. No tak šplhám v podvečer do kopců, kroužím si obloučky, raduju se z odmazu svých poser proužků, když se přede mnou objeví obrázek jak ze street view – Pasual Prislop – trefil jsem ho na poprvé.

DSCN0142 - kopie DSCN0149 DSCN0145 - kopie DSCN0140 - kopie DSCN0150

DSCN0141 - kopie DSCN0144 - kopie
Pocity, že jsem tak daleko a že jsem to dojel jsou skvělé, po pár fotkách jedu dál a přemýšlím, jak to stihnu domů. Je sobota večer, v úterý musím do práce. Cesta domů bez Maďarské dálnice je tak na 20 hodin, a tak padá rozhodnutí, že se nejvýchodnějším bodem cesty stane Vatra Dornei, městečko na křižovatce E58 s mojí trasou. Fotka na bodě obratu a hodina světle – vpřed (nebo vlastně vzad – domů). Cestou někde přespím a alespoň kousek ukrojím.
Celkem najeto 458 km

Noc 3 a den 4

No nakonec jsem ukrajoval do 6 do rána na maďarské hranice, kde mimochodem bylo čekání delší než Ukrajina – Rumunsko – Maďaři kontrolují hranice – Šengen je tu mrtev. Plácnu sebou někde u Vaja – 50-60 km od hranice. Jsem grogy – sundám karimatku, přilbu z hlavy a jak jak jsem sebou praštím do trávy. Za hodinku jsem vzhůru – svítá, je vlhko, padá ledová rosa – nejhorší část dne na spaní pod širákem. Raději mrznout za jízdy… Ve skutečnosti zjišťuji, že nepadá rosa, ale mrholí, pootevřu si hledí ať se nepotí a pomalounku se sunu dál. Projedu kolem Tokaje, opět spolknu pěnu a stavím na Agipu ve Szerencs – kde jsem minul nějaký pseudo vítězný oblouk.

DSCN0167 DSCN0165

Více méně, mi Maďarsko přijde smutné, bezútěšné a neútulné. Po hodince s horkou čokoládou je venku krásné teploučko. Vyndám z bundy teplou vrstvu, kterou jsem večer nasadil a za sluníčka se prokousávám rovinou a rovinou a rovinou dál ku hranicím na Slovnsko. Tady jsem podruhé vyměkl, a nechal si od Manželky zjistit nejkratší a optimální cestu domů. Stále se chci vyhnout Hungaria poplatkům, byť na motorku je to nějakých 1400 HUF (ani mi nedošlo jak je to málo). Točím na sever a hranici překročím u obce Abovce -prokličkuji krásnou vedlejškou právě na Rimavskou Sobotu (mimochodem v obci Rimavská Seč mě rozesmála tahle policejní pevnost. Kdo si pamatujete film Pevnost apačů v Bronxu ?)
Slovensko, podobně jako Polsko má dobré silnice, hodně opravuje a staví dálnice. Poslední slovenská zastávka je u koliby v Ožďanech, je 11:00 hodin, sluníčko hřeje a já opakuji spací hodinku na trávě u parkoviště. K obědu si dám půl litru … fofoly a halušky a zasedám na nyní už značně citlivou … zadek … a hrnu se dál. Slovensko je už nyní čistě transit, natankuju u Zvolena, nasadím na R1 a sjíždím z ní až na starou hodonínskou silnici u Trnavy. Úsek do Hodonína je cesta s dobrým povrchem, ale místy jsou úseky s dost vyjetýma kolejema. Hodinová zastávka na kafe v Hodoníně a už se těším, že to projedu jak jsem plánoval kolem šesté Brnem – když tu v Čejči tupá rána na pravý bok, povědomý zvuk drceného plastu a jen vnímám, že jsem instinktivně zvedl pravou nohu, když se tam mihlo cosi zeleného. Dobrzdím ohlédnu se a koukám jak se moje slipy, vařič trička a další vystavují zrakům obce. Prostě mladej měl vedle sebe sličnou slečnu a zřejmě koukal úplně jinam než do zpětného zrcátka. Jsem tak utahanej, že ani nejsem naštvanej. Vypíšem záznam a spacák mi snad sličná slečna pošle poštou protože jsem víc do zbylých kufrů a batohu nenacpal. Zbytek cesty už bylo bez pohody a jen o kilometrech. Batoh co jsem měl pro případ pěší procházky je na zádech nepohodlný, naráží do stanu a karimatky, bolí mě ramena, zadek, hlava, … nebolí mě snad jen … srdéčko.
Cesta domů už je v pohodě, ve 21 30 projíždím branou svého domu, pusa od manželky a dcery je na uvítanou a já vím, že jsem to dal.

DSCN0184 DSCN0178 DSCN0186 DSCN0211

Itinerář: Ukrajina: H09 pak M23 a M26 na Hranice Rumunsko: E58 (1c) do Baia Mare, pak po 18 až na konec, pak znovu na E58 (jako 17 a 1c), a na hranice 19F, 19A Maďarsko: 49, 41, 38, 37, 26 Slovensko: 571, 531, E58(50, pak R1), u Trnavy na 51 do Hodonína ČR: 380, D1, 38 na Havl Brod a domů po důvěrně známých okreskách.

Celkem najeto za 3 a 4 den a 3 noc 1698 km za 36 hodin

Slíbené video:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*
*